Nepřišel stařík za mnou, došel jsem si já pro staříka. Od rána zkouším si vzpomenout, jak se řekne anglicky šroub. SCREW THAT! SCREW DEATH? Dám si volnou středu... a za ní sladkou(?) tečku.

Jirkové s Kačenkou přežili ezoterický veletrh na pražském výstavišti, kde působili jako nelegální kolportéři prospektu ZónyRemix. Krom toho vyslechli zčásti i zcela několik přednášek (pana Jaroslava Škvařila o vegetariánství, pana Karla Kříže o jeho práci s dřevem a setkáních se stromy, paní Any Bradáčové s jedním n ve jméně - viz domácí účastníci - o velkých i malých biorytmech, pana Václava Vokolka o posvátných místech Čech, paní Hany Blochové o významu poutí, pana Pavla Špatenky o smlouvání s vlastní duší, pana Jana Bílého o globální krizi a mužském a ženském principu a paní Petry Sovové - viz domácí účastníci - o právu ženy rodit podle svých představ a potřeb), prezentaci doktora Masaru Emota (oslovila je i doprovodná výstava jeho výmluvných fotografií vodních krystalů, dokládajících oficiální vědou zpochybňovaný fenomén paměti vody), shlédli filmový dokument o turistice v Severní Koreji a svými podpisy podpořili Velkou výzvu Hnutí Duha a také alianci ELIANT a její Chartu za vytvoření legálních legislativních bezpečnostních opatření pro podporu antroposofického zdravotnictví, biodynamických potravin, Waldorfského školství, vzdělávání osob se zvláštními potřebami a dalších iniciativ aplikované antroposofie. To poslední už pouze naši (zdravíme členy spolku Sisyfos) naivkové Jirka s Jirkem, kteří si teď museli dát celý název Charty do bloku a překopírovat, protože z hlavy by něco takového sotva zopakovali.) I polácejme je za ten výkon po zádech a dopřejme jim zaslouženého oddechu. Zítra (ale spíš ve středu) zas půjdou honit ty lázně.
P.S. Titulek i s perexem tentokrát laskavě dodala z kanape Kačenka.
P.P.S. A o co že v té Chartě vlastně jde a jak se nás týká? Např. o to, že výroba kojenecké výživy Demeter musela být zastavena, protože tato výživa neobsahuje přídavek umělých vitamínů, předepsaný novou směrnicí EU. Takže....?

Dnes žádný blog psát nebudu. Nechám to uležet. Pejsek (16. klíště a střevní potíže) chce ven.

Každý chce přece ven.

P.S. ("Já se psů bojím! A paní ať nezamaže šaty, jdeme na slavnost!" To jsou reakce paní, kterou náš posera cestou domů vesele vítá. A já už nikomu neříkám, že svého strachu se může zbavit, když viditelně nechce. Jen upozorním, že stačí dát pejskovi jasné hranice, ale ani to druhá strana nepřijímá. Protože ona má přece právo se bát, když už se jednou bojí.)

P.P.S. Právě mi přišel odkaz pro všechny, kdo hledají v životě HOJNOST, a já si ho nenechám pro sebe.

Jirka s Jirkem by se měli soustředit na svůj naivně donkichotský spor s vedením Českých drah, vyběhávat si lázně (žádanku už si vyzvedli včera), oprášit repertoár pro zítřejší "vystoupení" v Libušce, napsat úplně jiný blog tak trochu o afrických ženách a dělat i jiné věci. Místo toho (po včerejší rodinné poradě, při které se nejdospěleji a nejkompetentněji projevoval jejich starší syn) mají tendenci jen bezcílně bloumat a naříkat. Komunikace s jejich milou (sotva už dá se napsat, že milovanou) a běsy posedlou Kačenkou se točí ve stále stejném kruhu, jen obrátky se trochu snižují... snižují... a stejně je to vyčerpávající. Na to, že Jirka s Jirkem právě procházejí tzv. manickou epizodou, jsou oba dost skleslí. Nejsou už žádní mladíci, i když na to nevypadají. A tak platí daň své psychické nedozrálosti a dvakrát odvázaní z toho nejsou. Ej uchněm. Možná se do toho proklepávání neměli vůbec pouštět? Jenomže už se stalo. Vypustíš-li, synku, gina z láhve, musíš ho nějak zaměstnat...

P.S. Včera se J+J dali do úpravy a korektury textu pro chystaný náborový letáček zóny (asi to stejně budou vyhozené peníze) a zjistili, jak bídná a chatrná je jejich aktuální znalost mateřského jazyka, nedávno ještě jejich pracovního nástroje. A to měli kdysi tak zdánlivě slibně nakročeno. Trosky a rumiště kam jen oko pohlédne. To taky náladě nepřidá. A proč se tím vším pořád zabývat? Na něco xnídani ještě mají, nechme je tedy posnídat. Oni si zatím sami pro sebe zopakují svou včerejší otázku: "Jak jenom odolat sílícímu náporu všemožných parazitů a  přitom, proboha, nezabíjet?" Možná ji (zjevně neúspěšně) řešili už jejich předkové. Možná se vyřeší sama?

Jirka s Jirkem & spol. si sedají ke kompu ve snaze utřídit si prchavé dojmy z uplynulého víkendu. Koutkem oka zachytí při tom Jirka zprávu o zemětřesení v Los Angeles a jen co vyřídí víkendovou poštu, další zprávu o tragické víkendové bilanci na našich silnicích. Jirek váhá, má sem dávat ten odkaz? Když pro ně se víkendové ztráty na životech projevily jen dvouhodinovým zpožděním vlaku při poněkud krkolomné jízdě do Chocně se stále zábavnými a empatickými Českými drahami? V kuchyni na okně dosychají svůj život v igelitovém sáčku uvězněná klíšťata. Jirka s Jirkem je brali do zajetí, když se pokoušela kolonizovat jejich čtyřnohého psího soudruha. Že v sáčku uhynou (a jsou skutečně mrtvá?) tak rychle, nejspíš na nedostatek kyslíku(?), to skutečně nečekali. Vzpomínají teď na seschlou sršeň za soboteckým oknem a nevědí, jak tohle povážlivé dilema řešit. Jak odolávat sílícímu náporu parazitů a přitom nezabíjet? K tomu se ještě sami cítí být bytostnými parazity. Však jimi také jsou. Kolik dalších klíšťáků asi ještě bloudí Pacovým kožíškem? (A vida ho, zrovna jeden na stehně.) A kolik se jich právě teď hladově zakusuje? Nastupující armády těch drobných záludných potvor v sobotu nedaly Jirkovi (ani Jirkovi) spát. A to se na ně ve snu přisáli jen dva osamělé vojíni. Díky nim málem poprvé v životě uviděli na vlastní oči východ slunce, kdyby je zima nezahnala zpátky do kutlochu na slámě, který si v již fungující (i když zdaleka ještě nedosídlené)  remixační zóně prozřetelně (pro sebe a pro Kačenku) připravili. Dosnili si tam jeden (nevím už jaký) veršík a vydali se oklikou i s naší hrdinnou Kačenkou na zpáteční vlaky. I tahle oklika (stejně jako večerní pobyt v energetických lázních pod sýpkou) přinesla oběma silné (a nesporně potřebné, jakkoli ne pouze příjemné) prožitky, taže teď mají všichni co zažívat. Ale já (už) myslím, že to bude dobré.

P.S. Krom jiného se Jirek v Domoradicích také dozvěděl, že národy používající ony (přecivilizovanými Zápaďany tak) vysmívané turecké záchody, dělají svému zdraví a tělesné kondici větší službu, než je na první pohled zjevné, jak ví i pan prof. MUDr. Mařatka, DrSc. Jirka to nejspíš kdysi taky věděl, ale nebylo mu to nic platné. Zkazil se nám vysedáváním na záchodové míse, chlapec. I ty noviny tam Jirkovi někdy čítával. No, potěšpámbu.

Pánové kecka a psavec by tu dnes docela rádi referovali o tom, jak jejich pán a služebník v jedné osobě prožívá současnou Aurem moderovanou psychotickou ataku, resp. manickou epizodu resp. poněkud živější fázi svého bipolárního žití, leč jejich pán a služebník v jedné osobě věnoval se dnes pánské návštěvě (ukázal se nedávný spolupacient z PLB, který své potíže zatím nepříliš uspokojivě řeší kombinací konvenční medicíny s alternativními postupy, zaměřenými především na očistu toxiny zamořeného organismu), se kterou prošel kousek své rezidenční čvrti. Ukázalo se přitom, že opět funguje záchodkový domeček v Tusarově ulici, ze kterého před nějakou dobou vypověděli čajovníky pro údajné užívání nelegálních lehkých drog. Nový a sympatický nájemce v něm zbudoval zatím poněkud studenou kavárničku s poněkud omezeným sortimentem, ve které naši dva poutníci na chvíli spočinuli u sáčkového černého čaje vybrané značky. Semleli spolu páté přes deváté, pak ještě obešli s Pacem Ortenáč a rozešli se zas svými cestami. A protože o tom podstatném už ráno dva nejvýše zmínění pánové referovali našemu homeopatickému lékaři, kterého by to (ze všech případných čtenářů) snad mohlo zajímat nejvíc, dají si nyní pauzu a půjdou se ještě rozloučit na Help, ať už to mají z krku.

Už druhý den má Jirka kecavou, ale nechá si ty kecy na koledu. Přišel mu mailem odkaz na motivační video, tak si je pustil. Je určeno Zachráncům Země a mluví se v něm o tom, odkud tito skutečně pocházejí, jak přicházejí na tento svět, co a proč tu vlastně dělají a co je při tom omezuje. To, co z něj dokáže odposlechnout, v zásadě vystihuje jeho současnou situaci a není v příkrém rozporu s poznatky, jež na své životní pouti dosud shromáždil. A co na to náš Jirka? Nechá si to projít hlavou a pustí si je (to video) znovu s Kačenkou. Protože pro něj je důležité i to, jak ona tomu bude rozumět a co na to řekne.

Aby to nevypadalo, že se tu píše úplně z cesty a mimo titulek, v tom praktickém životě Jirka (krom jiného) právě (jistěže nikoli definitivně, leč prozatím uspokojivě) vyřešil otázku, která hovna při procházkách s pejskem sbírat a která nechávat ležet. Výrazně se mu ulevilo a hned mu bylo do skoku. A taky mu konečně došlo, že nejlepším úložným kontejnerem pro pytlíky na psí exkrementy je domovní dopisní schránka, kam je už asi druhý měsíc provizorně odkládá. Z toho je patrné, že kdo řeší hovno, nakonec také hovno vyřeší. A s tím bychom se pro dnešek snad mohli tak nějak spokojit...?

P.S. Jirek si pochopitelně ve volných chvilkách (čili skoro furt) dál čte, na co narazí. Tohle ho třeba zaujalo: Mnoho technik bojových umění je koncipováno ke zničení protivníkova těla: k lámání kostí, k přetrhání vazů, k poškození vnitřních orgánů. Existuje jedno japonské přísloví bojového umění: „Katsu satsu jizai“, což znamená „Život a smrt svobodně koexistují.“ Volně přeloženo: destruktivní a tvořivá energie jsou v podstatě to samé. Konkrétně to pak znamená, že rozvoj schopnosti zranit druhého a rozvoj schopnosti ho uzdravit by měly kráčet ruku v ruce. (zdroj)

Možná se teď ptáte, kohože to máte vítat a budit. Tvůrce a autor tohoto blogu v jedné osobě to už nechá na vás. Probudil se dnes ráno z několika snů do dalšího a ten okupační mu stále strašil v makovici v podobě německého vojáka na motorce s přívěsem (nebo spíš německého vojáka v přívěsu motorky?), až si toho všiml a rozzpomenul se. Rozzpomínání je podle Platóna právě tím, co by měl člověk na tomto světě konat, chce-li se něčeho dobrat. Tvůrce a autor tohoto blogu v jedné osobě si ještě pamatuje, že původně se měl dnešní blog jmenovat SOUMÁČ aneb hospitace (a klidně to tak mohlo i zůstat). Zkusme to:

SOUMÁČ neboli hospitace

Vítejte a buďte zdrávi. Možná se teď ptáte, kohože to máte vítat a budit. Možná že dnešní den a spolu s Jirkou také sebe. On se dnes Jirka špatně vyspal. Večer si blbě naskládal polštáře a celou noc se mu pak zdálo, že spí v herecké šatně a budily ho hlasy z jeviště. Muselo to být nějaké hodně pozdní představení, protože si ve snu vybavoval, že šli s Kačenkou spát někdy kolem jedenácté. Nechápal, jak to ty lidi v publiku můžou vydržet. Nakonec se raději převtělil do jednoho z herců a po chvíli tápání sám sebe poznal jako Pavla Lišku v jakési křečovitě vtipné scénce s požíráním sněhu. Náramná taškařice. Ještě než si Jirka tak blbě naskládal ty polštáře (tedy včera večer), oprašoval svůj písničkový repertoir, sestávající asi z osmi skoro hotových písní. Zjistil, že kloudně nezazpívá ani jednu a rozbolelo ho v krku. Když se ráno probudil s nepříjmeným pocitem ve spodině lební (seděl mu tam ten Němec a motorka s přívěsem, ale to si ještě neuvědomoval, protože většinu své pozornosti jako obvykle soustřeďoval do oblasti močového měchýře), odšoural se na záchod, kde si výrazně ulevil, a vrátil se na lůžko. Bylo něco před šestou a Kačenka ještě vláčná (nijak toho nezneužil) a trochu nervózní ze školní isnpekce (a pokusil se ji povzdbudit - slovně). Během probouzení a ranního klábosení s Kačenkou napsal v duchu několik kratších blogů, které si zase nikdo nepřečte. Připomeňme si jejich názvy:

O labuti, SOUMÁČ v původním znění, SEX, DROGY a ROKENROL, a ještě pár dalších, jejichž názvy mu právě vypadly z hlavy. Ještě před chvílí měl dojem, že je tam někde má. Stejně jako ten dopis švagrové, která uvažuje o tom, že nechá očipovat, pardon očkovat své dcery proti rakovině děložního čípku. Ten dopis byl o strachu, jako hnacím motoru našeho pošetilého konání na tomto světě, a o tom, jak se před třemi lety Jirka (ten pašák) svého strachu na nějaký čas zbavil. Než se k sobě zas vrátili. (A žijí spolu dodnes. Ale už s neodbytným vědomím, že to jde. Žít si každý zvlášť. A po svém. Viď, Strachu?)

Jak vidno, náš Jirka má opět žvanivou a sílící pocit, že něco zamluvil, resp. zapsal. (Jo, o Reiki byl také jeden z těch blogů a jiný zas o EFT, vlastně o tom, jestli a jak Jirkovi pomáhají v tom jeho invalidním životě.) Tenhle blog dokončuje před devátou, ale zveřejní ho (s ohledem na předpokládané čtenáře) až po dvanácté. A protože si nedá pokoj a furt na tom netu něco louská, nechá tu ještě odkaz (spíš kvůli těm trvalým hodnotám, než kvůli té auře). Domýšlení případných souvislostí s naší Kaplického národní knihovnou už se tu dopouštět nebude.

P.S. No dobře, na strach tedy došlo, ale kde jsou ti slibovaní hosti? Spánembohem a  stavte se zas, půjdete-li náhodou kolem. Budete (věřme tomu) vždy vítáni. Viď, Jirko?