Z DENÍKU GUSTAVA MEYRINKA

Dnes, 7. srpna 1930, kolem 10. hodiny ranní, mi po dlouhé mučivé noci náhle spadly klapky z očí, a tak už teď vím, co je ve skutečnosti smyslem všeho bytí.

            Neměli bychom pomocí jógy měnit sami sebe, ale měli bychom jaksi vytvářet Boha. Po křesťansku řečeno: „Nemáme Krista následovat, máme ho sejmout z kříže.“

            Toho starého muže, jak ho stále v dálce vidím, bych tedy měl korunovat, odít do purpuru a učinit ho pánem svého života. Teď ho už vídám s korunou a oděného v purpurový háv. Čím dokonalejší je on, tím spíše pomůže mně. On je tedy tím žadatelem a já se toho zúčastním jen tehdy, splyne-li se mnou v jeden jediný celek. Neboť on je vlastně mé vlastní já. „On poroste, zatímco já se budu ztrácet.“ (To je smysl řeči Křtitelovy.)

            Dosud bylo chybou a příčinou veškerého mého utrpení, že jsem tohle všechno jasně nechápal, ale věřil jsem, že musím zdokonalovat já sám sebe, a ne jeho. Tantrická cvičení jsou tedy jako veškerá askeze myslná, vedou do zkázy a jsou tou nejpravější černou magií.

            Teď už také vím, proč byl ten starý muž vždycky tak nehybný jako nějaký obraz. Právě proto, že jsem pracoval na sobě a ne na něm. Bo Yin Ra mi to vyložil tak, jako bychom všechno, co takovým způsobem vznikne, museli nějak pozřít a živit se tím. Je to právě naopak. Ten stařec je vlastně Kristus a my ho musíme osvobodit a učinit silným, teprve pak bude moci konat zázraky. Konání zázraků na nás přechází, jen zbavíme-li se této schizofrenie a budeme-li do tohoto vědění vtaženi. Taková konnesreutherka, například, by se tedy měla snažit trpícího duševně osvobodit, a ne jen trpět spolu s ním. Pohybuje se tak v bludném kruhu.

            Všechny tyto poznatky bych měl vlastně popsat formou románu. Bylo by to snad to nejzajímavější téma. Doufejme, že se u nás poměry brzy změní tak, abych mohl pracovat, jak bych rád.

            Ani zdaleka nemohu všechno to, oč jsem se po léta v józe pokoušel, označit za omyl. Naopak věřím, že takové snahy jsou nutné, abychom rozpoznali to, co jsem já pochopil dnes, 7. srpna.

Směřovat k absolutnu a přitom si uvědomovat jeho nedosažitelnost, i v tom je Meyrinkovo poselství. Hašiš a jasnozřivost, to je jen jedna z možných cest, zdaleka ne pro každého vhodná, protože vyžaduje velkou sílu osobnosti a nesmírnou zdrženlivost. Měli bychom však znát svědectví těch, kteří jí prošli.

VŠESTRANNÉ VYŠETŘENÍ

  J e r m o l a j e v . Byl jsem u Blinova a on mi předvedl, jakou má sílu. Nikdy jsem nic podobného neviděl. Je silný jako medvěd! Udělalo se mi mdlo. Blinov zdvihl psací stůl, roztočil se a odhodil ho na čtyři metry daleko.

  D o k t o r. Bylo by zajímavé to prošetřit. Vědě jsou taková fakta známa, ale jejich příčiny nechápeme. Vědci ještě nedokážou zodpovědět, odkud se bere taková síla svalů. Seznamte mne s Blinovem a já mu dám vyšetřovatelskou pilulku.

  Je r m o l a j e v . A co je to za pilulku, kterou chcete dát Blinovovi?

  D o k t o r . Jakou pilulku? Nemám v úmyslu dát mu nějakou pilulku.

  J e r m o l a j e v. Ale vždyť vy sám jste právě řekl, že se chystáte dát mu pilulku.

  D o k t o r . Ne, ne, to se mýlíte. O žádné pilulce jsem nemluvil.

  J e r m o l a j e v. Tak tedy promiňte, slyšel jsem, jak něco říkáte o pilulce.

  D o k t o r . Ne.

  J e r m o l a j e v. Jaké ne?

  D o k t o r . Neříkal!

  J e r m o l a j e v. Kdo neříkal?

  D o k t o r . Vy jste neříkal.

  J e r m o l a j e v. Co jsem neříkal?

  D o k t o r . Vy, myslím, něco nedoříkáváte.

  J e r m o l a j e v. Ničemu nerozumím. Co nedoříkávám?

  D o k t o r . Vaše řeč je typická. Polykáte slova, nedokončujete načatou myšlenku, pospícháte a zakoktáváte se.

  J e r m o l a j e v. Kdy jsem se zakoktal? Mluvím úplně plynule.

  D o k t o r . A v tom se právě mýlíte. Vidíte? Rozčilením už vám vyskakují rudé skvrny. Ještě vám neprostydly ruce?

  J e r m o l a j e v. Ne. Proč?

  D o k t o r . Tak. To je moje diagnóza. Zdá se mi, že se vám už těžko dýchá. Raději se posaďte nebo upadnete. Výborně. Teď si odpočiňte.

  J e r m o l a j e v. Čím to je?

  D o k t o r . Pššt. Nenamáhejte si hlasivky. Teď se pokusím ulehčit vám ve vašem trápení.

  J e r m o l a j e v. Doktore! Vy mě lekáte.

  D o k t o r . Přítelíčku! Já vám chci pomoci. Vezměte si tohle. Spolkněte to.

  J e r m o l a j e v. Ach! Fuj! Jaká odporně nasládlá chuť! Co jste mi to dal?

  D o k t o r . Nic, nic. Uklidněte se. To je ten pravý prostředek.

  J e r m o l a j e v. Je mi horko a všechno vypadá zeleně.

  D o k t o r . Ano, ano, ano, přítelíčku, teď umřete.

  J e r m o l a j e v. Co to povídáte? Doktore! Ach, nemůžu! Doktore! Co jste mi to dal? Ach, doktore!

  D o k t o r . Spolkl jste vyšetřovací pilulku.

  J e r m o l a j e v. Zachraňte mě. Ach. Zachraňte. Ach. Vzduch! Ach. Zach... Ach. Vzduch...

  D o k t o r . Zmlkl. Nedýchá. to znamená, že umřel. Umřel, aniž by na světě nalezl odpovědi na své otázky. Ano, my, doktoři, musíme zevrubně vyšetřit fenomén smrti.

(21. června 1937)

D. Charms, Sen, str. 20-22

VOLVOX GLOBATOR, 1992