Právě dnes

1/ budu pečovat o svůj vnitřní klid.

2/ budu laskavý ke všem bytostem (tedy i k sobě).

3/ se budu živit poctivě (i když zatím/stále/ještě nevím, čím).

4/ budu ctít a rozvíjet odkaz a moudrost předků.

5/ budu vděčný za všechno, co mi život přináší (jako učební lekci).

 

...a víc už dneska nestíhám. Klik.

P.S. Ale koupil jsem si tuto. Na doma. I v ní je, koukám, světlík.

...abychom to genderové vyrovnání dotáhli. A maličko také zdrobnili. Popíjel jsem dnes k snídaní homeopatický čaj (Dolévám si čaj v šálku teplým mlékem z konvičky tak dlouho a urputně, až dojdu k ředění hluboko pod avogadrovým číslem. Musím uznat, že homeopatický čaj chutná pak spíš jako teplé mléko, i když si stále ponechává určitou čajovou kvalitu. A právě kvůli ní - praktická nepitelnost - ho raději ředím.) a dělal si přitom starost o kolegyni, která se nedostavila k večeři ani ke snídani. Zároveň jsem pošilhával po její misce s jogurtem, na který dělaly si zálusk mé vyhládlé útroby. Zažíval jsem tak na vlastní kůži svou vlastní rozpolcenost. Jsem bytost přející i sobecká zároveň. A tak nejspíš v pátek znovu opustím lázeňské městečko a vydám se domů, kde prý ne a neustále citelně chybím, jakkoli jsem tam (dle mého skromného mínění) celkem k prdu. Ale jeden nikdy neví.

P.S. Cestou vlakem si nejspíš budu číst knížku Clemense Kubyho Léčení - zázrak v nás, kterou jsem právě načal.

Existuje-li na světě lázeňský oplatek, má právo na existenci také lázeňská zápiska. A zatímco lázeňský moloch úspěšně mele i bez mé přímé účasti (většině předepsaných procedur se zatím spíše vyhýbám), mohu se dopouštět tak nejapných úvah, jako třeba této: je střetnutí chodce s motorovým vozidlem bezpečnější než střetnutí pacienta s oficiální medicínou? My (někteří) psychotici už po letech víme své. Namatlal jsem si na sklo jednoho křivonosého delfína podle šablony a nadýchal se při tom něco výparů z barev (ergoterapie). Elektrospánek stále bojkotuji (už kvůli tomu názvu). Hromadné pochrupování není mi po chuti. Krom toho po ranní reiki pravidelně spolehlivě zadřímnu a procitám osvěžen, takže si v tomto směru vystačím sám. Zítra se vydám do solné jeskyně a hupnu do vany. Proč ne?

Ranní bazén jsem pro dnešek vynechal. Místo toho jsem zašel k Pražskému prameni a "vyrobil" svůj první autopatický preparát. Zní to honosně, ale v podstatě jde jen o to, trefit se slinou (flusnout) do odlivky a pak ji chvilku držet pod tekoucí vodou. Hladinka se mi nevytvořila, ale prý to není nutné. Tak snad ne. Ode dneška se tedy léčím autopaticky a jsem zvědavý na výsledky...

Před obědem jsem zadříml po autoreiki a vzbudil se právě včas na polévku. V půl druhé jsem absolvoval svoji první proceduru. Na hodinku jsem se s půjčenými holemi stal nordickým básníkem (wolkerem) a spolu se dvěma dalšími lázeňskými hosty a jedním průvodcem vyšlápl pěšinku k Jitřnímu a Večernímu prameni. O hole jsem se přerazil jen jednou a kupodivu jim po chvíli přišel na chuť. Slibný začátek?

Cestou jsem vyslechl stížnost na pacienta-zloděje, který nevrátil půjčené dvě stovky. A k tomu komentář, že psychouši jsou zloději. Tenhle byl navíc ještě určitě teplý. Jako úředně uznaný psychouš jsem se k tomu raději příliš nevyjadřoval. Mrzí mne, že nám někdo takhle kazí pověst, ale s hasiči (Hoří, má panenko) je to stejné. Ostatně, jako malý jsem také kradl. Nakonec i jako větší. A tu a tam kradu dodnes, tak co se budu ohrazovat...?

P.S. Těším se do sprchy. Kvůli tomu to vlastně všechno dělám.

...abych svůj lázeňský pobyt nezačal netradičně odjezdem do Chocně hned druhý den po nástupu. Procedury se tu v Jeseníku vypisují i přes víkend, takže už jsem jich prošvihl asi šest. Na první dnešní (elektrospánek) jsem přišel o osm minut později a nemaje nervy na sestřino napomínání ("Kolik je hodin?" ptala se mne jako nějakého nesvéprávného idiota), zase jsem rychle odešel. Prošel jsem se k nejbližším tekoucím pramenům (Slovanský a Pražský, Žofka neteče), zjistil, že tělocvičný chodníček je rozvratný těžkou technikou, což mne tedy mrzí, a šel se dospat neelektricky na pokoj. Po obědě hodil jsem dalšího šlofíka a prošvihl nástup na klimatoterapii. Dám si tedy individuál, vypsané mám Áčko, které bych v současné fyzické kondici stejně zvádal jen s jazykem na vestě. Snad se postupně rozchodím...

Nevím, jsou-li tu procedury kvůli mně nebo já kvůli procedurám a zatím to nemohu posoudit. Snídani mám od půl osmé a bazén od 7:55. S přeběhem mezi dvěma lázeňskými domy. V praxi to zkusím asi tak: kafe do bandy, chleba do ubrousku, máslo si koupím vlastní (o floru nestojím a objednávat si kvůli máslu právě tu snídani, o kterou také nestojím, tak o to nestojím už vůbec) a snídat budu až po.

A naše Choceňská anabáze? Tak o té tenhle blog není (musela by ho psát moje žena). Já udělal, co se dalo (resp. co jsem svedl) a je mi to celé tak nějak šumák. Zatím bydlíme nebo to alespoň tak vypadá, Kačenka má svoji práci a to je zatím celé. Jdu ťapat některým z lázeňských okruhů... a možná ho i dokončím?

P.S: Na virtuální procházku kouzelnými zahradami zve Miroslav.

...že v zásadě máme přestěhováno. Story je to až neuvěřitelná a já ji zde nebudu do podrobností líčit. Zmíním jen pár drobných vad na kráse celé logistické operace: televize, která se stěhovat neměla, se přestěhovala, ale její místo opětně zaujala televize již přestěhovaná, police, které se stěhovat měly, ale nikdo neměl jasnou představu o tom, kam vlastně patří, se nestěhovaly a zejí potupně v rohu "dětského" pokoje a tak dále a tak podobně. Že ještě dnes v "našem" starém bytě poteče voda jsem ovšem nečekal a stalo se. Člověk žasne. Mé díky patří Česťovi, jeho zlatým ručičkám a širokému srdci, do kterého se vejde opravdu hodně. Mně nyní nezbývá než zabalit počítač a na blíže neurčenou dobu se odmlčet. Kdo by snad ještě toužil po nějakém tom rozptýlení, může je prozatím hledat třeba tady. Nebo někde jinde...?

Dneska se stěhujeme. Zítra stěhuji mé já. Svítá a tak jdu trousit voňavý tabák na dvorek.