"Ani já sice nechápu, jaké bláboly má blenda na mysli, ale názor, že nevyužíváme svoje schopnosti tak, jak bychom ve skutečnosti mohli, sdílím také a Vaše invektiva mi připadá poněkud nemístná.
Přes PC Vám totiž "mimosmyslově" ani při nejlepší vůli nikdo nic sdělit nedokáže. Ten záhadný "šestý smysl" nám totiž funguje zpravidla jen za předpokladu, že i všech těch pět snadno prokazatelných smyslů (zrak, sluch, čich, hmat a chuť) nám svoje zjištění bezprostředně hlásí a my celé to své okolí dokonale a naplno vnímáme. Jakákoliv další technická propojení, která jsme si dnes zvykli běžně používat (ale i "šidítka", se kterými si nerozvážně pohráváme a vědomě ty své smysly "oblbujeme"), už ale způsobují nejrůznější "informační šumy" a naše vnímání celkově zkreslují. Náš současný způsob života tak jen způsobuje, že naše původní schopnosti postupně zakrňují a kdo ví, jestli o ně nakonec nepřijdeme úplně...

Takoví lidé, kteří se budou navzájem plně vnímat, si spolu mohou naprosto dokonale rozumět i beze slov. Ale když já sem teď nic nenapíšu, nikdo z vás se vůbec nedozví, co vám chci sdělit, a většina z vás nebude mít pochopitelně ani potuchu o tom, že vůbec existuji. A dokud se nepotkáme osobně (což asi moc velká pravděpodobnost zase není, že?), nemáte stejně ani tu nejmenší šanci spolehlivě si ověřit nakolik to, co sem píšu, myslím vůbec vážně a "co jsem vlastně zač"... atd. Prostě informace vytržená ze souvislosti. (A že jich kolem nás je!)
Takže se obávám, že se v tom virtuálním a roztěkaném světě možná skutečně jednou poztrácíme..."

napsal Aknah v diskusi pod jedním článkem na aktuálně.cz. Tak i proto.

Už jenom jeden předvánoční odkaz, když jsme teď těmi ostrovany. A šťastné a veselé.

ooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo

P.S. (aneb Ej, uchněm)

Domnívám se, že soudný a svědomitý čtenář tohoto blogu musel během jeho pročítání dojít spolu s autorem nejméně ke třem závěrům:

1) Nežijeme v tom nejlepším možném společenském systému a neděláme (všichni do jednoho) stále dost pro to, abychom jej (a především sebe) změnili.

2) Existují skupiny či jednotlivci, hlásající, že ani samotná (jakkoli radikální) proměna jedince či celé společnosti není sama o sobě dostačující pro záchranu či spásu skutečného (pravého, chcete-li) člověka, neboť nenaplňuje beze zbytku smysl našeho bytí v této časoprostorové dimenzi. Můžeme jim naslouchat a myslet si své. Tak dlouho, dokud to půjde.

3) Autor tohoto blogu nepatří zrovna k psychicky vyrovnaným jedincům (tzv. bezproblémovým pohodářům) a psychiatrickou diagnózu si vysloužil oprávněně. Dělá dost pro to, aby se s tím nějak vyrovnal, ale občas se pohybuje v kruhu a my, jeho čtenáři, s ním. Možná už je nejvyšší čas na nějakou tu změnu, protože změna je život. Pardon, žovit.

4) Každopádně žijeme (zas jednou) v přelomové době. (nejméně ke třem)

Autor tedy slibuje (nám všem, co si tu někdy čteme), že se pokusí o cosi jako filmovou prolínačku a přitom prodlouží svůj tunajší verbální menstruační cyklus na snesitelný (cca jeden) lunární měsíc. A my, co si tu  někdy čteme, si zase budeme přát, aby se mu to (i v našem společném zájmu) podařilo. Jo?

Pokud jde o ten titulek pod čarou (Ej, uchněm)... A víte, co? Nechme toho.