DOPIS č. 21

-----Original Message-----
From: Jiří Joe Bryan
Sent: Friday, June 01, 2007 10:58 AM
To: Pavel Novák
Subject: drzá a troufalá, ba přímo neomalená prosba, žádost, suplika

Zdar Pájo,

tak já si tu dávám dohromady ty svoje hity, za 10 minut vyrážím za švakrovou,

abychom spolu "pracovně" poobědvali (tiskla mi pozvánku na tu náborovou

akci Euphony, které se chci v sobotu zúčastnit a ve zdraví ji přežít) a přitom mne
napadá, když teď opatrně a nesměle začínám ujíždět na tom blogaření,

jestli bys nedal souhlas s využitím naší privátní korespondence v rámci toho mého

blogu. (Nebudu argumentovat tím, že tam stejně nikdo nechodí a nikdo ty moje cancy

nečte, to by nebylo fér. Chci, aby tam občas někdo zavítal a něco z těch canců si přečetl, aby si udělal obrázek (a třeba i zkreslený s tím nic nenadělám) o tom, jak vypadá duševní svět
a obzor takového nedomrlého psychotika, který se k té své oficiální úředně potvrzené nálepce hrdě a také s jistou úlevou -alespoň prozatím- hlásí.) Budu argumentovat tím, že já z toho budu mít zábavu (nevím, jestli užitek, ale to teď neřeším, jsem hodně hodně jako malej harant, kterej tyhle věci taky neřeší) a tobě to (jak doufám a věřím) nic zlýho nezpůsobí. Případně máš-li nějaké podmínky, sem s nimi. Máš-li námitky i s nimi sem a uvidíme. Nemáš-li námitky, stejně mi k tomu něco napiš, ať vím, co si o tom myslíš.

Tak zatím,

Jirka

(P.S. Motto celé té "akce Pája a já" zní: Být já Pája a Pája
já/byl by to on, kdo tu hajá/Být já Pájou, Pája mnou/měl bych
"páju" nájamnou!
Myslím, že už jsem ti tohle "čtyřverší" někdy posílal, ale
nejsem si jistý. Každopádně jsem to měl v úmyslu. Tak případně teď.)

DOPIS č. 22

------------ Původní zpráva ------------
Od: Pavel Novák

Předmět: RE: drzá a troufalá, ba přímo neomalená prosba, žádost, suplika
Datum: 01.6.2007 12:06:17
----------------------------------------
Ahojte, J!

Nemám vůbec žádné námitky. Je-li jedním z důvodů to udělat zábava, jsem
okamžitě pro.

P

DOPIS č. 23

Dobrá tedy,
tak já to začnu postupně lifrovat do kapitol. První se jmenuje asi CENTERPOINTE aneb jak jsme odstavili Billa Harrise na vedlejší kolej. Atd. Celé to bude asi "Pája a Já aneb co všechno jsme spolu nepodnikli a co z toho všechno (ne)pošlo". JR

Můj poslední pokus uplatnit se jako asistent chráněného bydlení (to už jsem hodně nevěděl kudy kam, nicméně dal jsem si alespoň do kupy svůj životopis a na základě střízlivého pohledu na něj jsem usoudil, že do komerční sféry v tuto chvíli opravdu příliš nepatřím) skončil asi po 14ti dnech vyhazovem. Z mnoha příčin, ale já stejně už nebyl schopen (ostatně ani příliš ochoten) tu práci (tak jak se "správně" má) dělat. Ale díky tomu si teď mohu relativně v klidu "dojíždět" svůj nejčerstvější psychotický proces, neb jsem státem chráněný - mám roční rentu/nemocenskou (cca 1.000 Kč/měsíc) a mohu se tedy pro tuto chvíli cítit jakoby "za vodou". Tedy systémem částečně zaopatřený a ošetřený. Ne úplně, ekonomické tlaky jsou i tak neúprosné, rodina mne sice chápe, ale v podstatě na mne sere (což zase chápu já), navíc ten nájem za byt (to jsou ty moje rohlíky a mlíko, kterých se držím jako klíště, páč si tím dokazuji v totální bezmoci svoji moc, tedy alespoň její chabé zdání) stejně neutáhne (švorcáci pitomí),  takže se musím tak jako tak snažit. Což sice nedělám, ale netroufnu si alespoň odmítat "práci" za peníze, která mne zdržuje od mé "práce" zadarmo. (Mám rozepsanou divadelní hru, úplnou blbost, ale baví mě to, rozdělaný titěrný překládeček, úplně blbý, ale to téma mne zajímá, rozharašenou svoji "literární" existenci na obskurním písmáckém sere-véru či co to je a nedokončené "bádání " v esoterické oblasti, kam mne život přistrkuje, aniž bych o to valně stál. (Tarot, astrologie, homeopatie, aj. celostní disciplíny.) Jak já bych rád a s úlevou řešil jenom ty tvoje (svoje) rohlíky a mlíko. Jenže ono už to tak jednoduše nejde. Ale rovnám se s tím a ta moje milovaná homeopatie v tom konečně (po letech) začala i pomáhat. Ale chtělo to trochu dobré vůle a angažovanosti z mé strany.
Ten poslední pobyt v "léčebně" byl dobrý v tom, že jsem se konečně "spravedlivě" nasral a rozhořčil. Řekl jsem si, že takhle už to dál nejde. Nedá se sedět na dvou židlích, resp. dlouho dá, ale je to celkem na prd. Takže teď dost opatrně zvedám zadek, abych si přesedl tam, kam nejspíš patřím. I když dlouho, dlouho jsem váhal a nechtělo se mi. Moc hodně ne.
Zase jsou lidé, kteří tuhle možnost v životě ani nedostanou. Tak v sobě hledám vděk za všechny ty dary, které je mi (jak správně rozpoznáváš) dáno tak těžce a složitě žíti. K tomu jsem si dnes uvědomil, že jsem duší "ideolog", což taky není moc povznášející zjištění, ale něco s tím musím udělat. Aby se mi to nevymykalo. Tak paPájo,

zase se  ozvu (až bude něco nového)

Jirka

P.S: Jinak docela stačí, že se "rozkřikuje" můj tatínek. On pochopitelně už na mne neřve, ale dobře mi radí například takto: najdi si nějakou práci na recepci a už nic neřeš. A na takové rady já mu pochopitelně odpovídám, že nevím, proč bych něco takového dělal. A ukážu mu čáry ve své dlani, kde stojí kdy tak zhruba měl bych umřít, což už se dávno mělo stát a on mi na to ukazuje svoje čáry a ukazuje se, že je buď chodící několikanásobná mrtvola, nebo se prostě vyvíjí kvantovým skokem (jakkoli netuším, co by tenhle výraz měl znamenat a existuje-li vůbec ve smysluplném jazyce - s tím já si ale často hlavu nelámu a plácám, co slina na jazyk přinese. Určitě je to nějaká básnická metoda, asi surrealistická, ale spíš patafyzická, co já vím. Nejsem dostatečně teoreticky vzdělán, natož vybaven.)

Tak a už ale kuš, Jirko. A pozdravuj Páju. A zeptej se ho, co teď dělá a na čem pracuje on. Pro změnu. Protože i tohle tě přece zajímá, ty jedno maskulinní sobecké hovado. (A co žena, děti a vůbec?)

místo DOPISu č. 20 Pája moudře mlčí

DOPIS č.17

Dík, i za ty píčoviny o mléku a rohlíkách. A svět zanikne i bez toho, třeba jen na tu práci, kterou někdo "musí" a "musí" a "musí" dělat. Jako třeba moje maminka. Protože, kdo jiný by to udělal za ni? Když ne ona sama. (No a já jsem kombinace téhle ušlechtilé ujařmené bytosti a tatínka odboráře. Co z toho mohlo asi pojít?)
Páček. Jirka

DOPIS č.18

------------ Původní zpráva ------------
Od: Pavel Novák <ac@macron.cz>
Předmět: RE: do čtveřice
Datum: 31.5.2007 21:24:11
----------------------------------------
Jiříku, Jiříku!

Jsem přesvědčen, že Váš život není jednoduchý, mimo jiné i proto, že to sám
říkáte. Je mi jasné, že Váš proces sebeurčování je o několik řádů
bolestivější, než je ten můj. Nepochybuji o tom, proto nic neříkám.

Kdybych o tom totiž zapochyboval, mohl bych se na Vás třeba rozkřiknout:
"Přestaň pronášet analýzy zdůvodňující nejrůznějšími genetickými a
psychiatrickými předpoklady, že hovno děláš, a začni něco dělat, něco
normálního, něco aspoň trochu podobného tomu, co dělá skoro každý! Tyhlety
analýzy sebe sama z nadhledu, tahleta zdůvodňování, že vlastně můžeš
všechno, protože jsi blázen, to Ti nikdo nesežere, protože jsou to buď
analýzy blázna a jako takové jsou nevěrohodné, nebo jsou to analýzy
kvalifikované, ale pak je nevěrohodný sám analytik, protože nám pěkně kecal,
že je blázen. Všechno má své meze. Nemocenskou dávku na schizofrenii Ti
možná dají, ale až po nich budeš chtít dvě, protože jste dva, tak to už se
na Tebe asi vyserou..." Takhle nějak bych na Vás křičel, kdybych došel k
závěru, že jste větší lenoch a zbabělec než magor.

Ale já nepochybuji. Navíc má Vaše rozpoložení z posledních měsíců jednu
paradoxní výhodu, kterou si já užívám - jste velmi komunikativní, což jsem u
Vás dlouhá léta postrádal. Užívám si to a chci si to užívat dál.

Pavel

DOPIS č. 19

Tak jo, Pájo,
to je skvělá zpráva. Nevím pochopitelně, jak dlouho v tom komunikačním modu vydržím a co všechno z toho pojde, ale také toho chci trochu využít. Dokonce jsem si založil i blog, já blbec, pochopitelně psychotický. Snad si na něj najdu i trochu času.
Tak trochu hraju na to, že si teď dělám z psychózy profesi, což je pochopitelně pitomost, nicméně najdou se i lidé (různá občanská sdružení), která jsou za to ochotná přiznaným psychotikům platit. A já byl vždycky na prachy, takže se na téhle vlně malinko vezu. (Asi tak za 600 Kč/ půl roku, ale možná i víc.). Zároveň mi to dává určitou motivaci se na sebe úplně nevysrat a dávat si dohromady svůj životní příběh tak, aby pokud možno dával nějaký smysl. Bez toho se nepohnu kupředu. Ani kuzadu už. A to je teď vlastně celé, co doopravdy dělám. Kromě toho pochopitelně občas vezmu nějakou práci na oko (hlavně ty překlady, nic moc jiného mi nikdo nenabízí, což je tím, že ani já nevím kde a jak bych se mohl na tom našem tak volném trhu práce nabízet).

DOPIS č.15

-----Original Message-----
From: Jiří Bryan
Sent: Thursday, May 31, 2007 3:59 AM
To: Pavel Novák
Subject: do třetice
 
Ahoj Pájo,

tedy ten typicky mužský blud s mlékem a rohlíky Ti nebudu
vyvracet, proč taky? Jenže.
Mám zas něco jiného na srdci i na jazyku: Poslyš, zkusím to
do třetice všeho dobrého i zlého.
Mrknul by ses urgentně na tohle: www.euphony.com
a dal mi vědět, co si o tom myslíš? Nezabere to moc času. Já
jdu nejspíš v sobotu na nějakou schůzku, kde se nechám lanařit.
Ale když mi povíš, že je to zase nějaká píčovina, půjdu tam s tím
vědomím, že bych si měl dávat bacha.
Což si budu dávat stejně, ale stejně, mít to od tebe, budu si
dávat sichr bacha. Dík,

Jirka

DOPIS č.16

Multi-level marketing je hra s nulovým součtem. Někdo peníze ztratí, jiný si
je přisvojí, jako v kartách. Nepřidává se hodnota, jejíž ekvivalent v
penězích je potom odměnou těm, kteří pracovali. Není pravda, že takové
systémy nefungují. Pravda je, že kdyby všechno na světě fungovalo na
principu multi-level marketingu, svět by zanikl, někdo musí pracovat.

Typickým, ale úplně symptomatickým rysem tohoto pseudopodnikání je to, že
zásadně nezveřejňují žádné obchodní parametry. Zvou si lidi k přímým
pohovorům, nejlépe k hromadnému vymývání mozků v nějakém pozlátkovém
prostředí. Tento nábor je zdrojem jejich přímů, jejich hlavní činností je
uhnat ty lidi, dostat je do systému a ne poskytovat ty služby.

Já bych tam ani nešel. Ale tím neříkám, že se na tom nedá nic vydělat, ten
Redpath na tom zbohatnul. Jenom mám o Vás, Jiříku, obavu, Vy jste na tohle
velmi chytlavý, Vy nechcete poslouchat takové ty běžné, milionkrát ověřené
pravdy, Vy chcete měnit svět a padáte při tom do osidel různých šejdířů,
kterým stačí Vám namluvit, že právě oni dělají věci jinak. A už pochodujete
ve stádu, jímž někdo posunuje podle svých potřeb, a snad ani nevíte, že jste
tím ztratil více svobody a důstojnosti než já, který opakuji ty píčoviny o
mléku a rohlíkách.

Pavel

DOPIS č.14

Tedy nejvíc mi zamotal hlavu ten Šeprta, protože jsem nějak věděl, že to
znám.
Trvalo to chvíli, než jsem si vzpomněl, že ŠEPRTO HŘEJ = PETR HOŘEJŠ.

S tím ostatním to půjde, obávám se, rychleji:

1. Sedm lidí do skupiny, která by měla dělat něco smysluplného, je
přespříliš. Neřeknu sedm trpaslíků nebo sedm bratrů (to druhé znám), ale
sedm společníků do nějakého projektu - to je tragicky mnoho. Navíc bývalých
spolužáků! Solidní základ velké budoucí tragédie a (řečeno přímo Vašimi
slovy) ostudy celosvětového formátu.

2. Jsem nezvykle nezviklatelně přesvědčen o tom, že jakýkoli projekt, byť
zasahuje do oblasti kultury, parapsychologie, přípravy nápojů a pokrmů podle
tajných receptur, nebo zde zmiňovaného školství, musí být především
projektem ekonomickým. Lidé, kteří jej budou realizovat, musí totiž každé
ráno dojít sobě a svým rodinám pro mléko a rohlíky, na což potřebují peníze,
jinak zemřou. A ty peníze musí vypadávat z toho, co ti lidé dělají, nemůžou
se brát odjinud, to je neudržitelné, věřte zkušenáři (to jsem já).
Montessorijský učitel, jenž přímo za montessorijskou katedrou skonal hladem,
zůstane jen jednorázovou názornou pomůckou pro žáky, kteří tak dostanou
příležitost uvědomit si, že člověk nemá dělat píčoviny. A jsme u toho -
poskytování montessorijské výuky (a vůbec nic proti Marii Montessori, že to
vymyslela a dokázala do značné míry prosadit) míří z ekonomického hlediska
na tzv. niche-market, tedy chce zaplnit často prázdnou, ale vždy úzkou
štěrbinu na trhu, v tomto případě výukou výjimečně nadaných dětí (panebože -
už jen ta přijímací kritéria a následně ovšem i vylučovací kritéria!). Do
nyšmárketů já chodím, to zase jo, ale jenom tehdy, když tomu, co se tam
řeší, alespoň téměř dokonale rozumím. A tohle tedy není ten případ.

3. Navíc - podnikat ve školství znamená podnikat v prostředí, kde různá
pravidla určuje a neustále mění stát, což platí především o přidělování
peněz. A to pak není podnikání, to je ze čtvrtiny politika, ze čtvrtiny
žebrota a ze zbývající poloviny (zase ta matematika) festival kompromisů a
ústupků směrem od ušlechtilé myšlenky k úplným blbostem, Tereza Dvořáková by
mohla povídat o tom, co dělá ona.


Já se moc omlouvám za to, že v krátké době poměrně příkře odsuzuji už druhý
projekt, navíc v tomto případě ani neponechávám možnost, že za určitých
okolností by to mohlo být super. Prostě se omlouvám.

Pavel

DOPIS č.11

-----Original Message-----
From: Jiří Joe Bryan
Sent: Thursday, May 24, 2007 5:55 PM
To: ac@macron.cz
Subject: RE: slíbená číselná řada

A dobře, že tak. Prosím tě, dáš mi souhlas k umístění své
odpovědi na místo, kam dle mého skromného názoru poprávu
patří - totiž tam, kde jsem k té šarádě přišel? viz: www.pismak.cz

P.S. Anna je zatím o celé kolo pozadu.

Dík, Jirka

DOPIS č.12
Dám souhlas, dám. A on si to tam bude někdo číst?

Pavel

DOPIS č.13

> -----Original Message-----
> From: Jiří Joe Bryan [mailto:JiriBryan@seznam.cz]
> Sent: Saturday, May 26, 2007 7:56 PM
> To: Anna Marková; Pavel Novák; Petr Hořejš
> Subject: tak teda, vlastně, hm - sem vorvanej po výletě, no
>
> Ahoj Anno s Pájou a Pájo s Annou,
>
> za 1) děkuji za vaše řešení. Chápu to správně tak, že sedm je
> poslední možný udržitelný počet členů skupiny (konkrétně
> např. dnů v týdnu), přibude-li osmý, začne se skupina
> rozmnožovat a šířit podle předem daných pravidel? Tzn. nejen
> fyzicky rozmnožovat (je-li sedmička základním číslem Adama
> Stvořitele), ale zároveň i duchovně růst (je-li devítka
> základním číslem Ducha Svatého)?
> Je-li tomu tak, jaká jsou pak další čísla této řady:
> 2,4,6,8,10,12,14,?... (Nějakou odpověď bych tedy měl, ale
> nevím, kterak k ní matematicky dospěti. Nejsem halt matematik
> a fyzik už vůbec ne. Pomůžete mi, prosím?)
>
> za2) a tahle už je i pro Šeprtu, pokud ovšem nehodlá sám
> připojit svůj profesorský mozek k řešení předchozí šarády:
> Poslyšte, pojďte se mnou pracovat na založení toho Montessori
> gymnázia. (Resp. jinak: pojďte se teoreticky i prakticky
> zabývat myšlenkou rozvoje Montessori školství u nás a
> uvidíme, co z toho vzejde.) Mám takový návrh: dejte si do
> 6.6. čas na rozmyšlenou, jestli vás tahle pitomost (mám
> dojem, že v Praze pořád žádný gympl není, což je ostuda
> celosvětového formátu. Základka (1 slovy jedna) je na Černém
> mostě a tu a tam nějaká třída po různých školách. Což je
> ostuda, prostě ostuda národa Jana Ámose.) Já jsem úředně
> potvrzený blázen a idealista k tomu, takže si můžu vymýšlet,
> co mne napadne.
>
> Vy jste seriózní občané, podnikatelé a profesoři, navíc i
> moji bývalí spolužáci a můj skromný rozum a cit mi říkají, že
> byste se té věci mohli chopit a dotáhnout ji (realizovat) do
> nějaké hmatatelné podoby (třeba). Pokud vás to ovšem zajímá a
> pokud vás hamba nefackuje, kam jsme to s takovými mozky a
> předpoklady za těch já už nevím kolik let společně dotáhli,
> páč jsme halt nedrželi furt pohromadě. Hlavně teda já jsem z
> toho nějak vypad, ale už se stalo, no. Promiňte. (Když
> přibereme ještě Janu a Mirka (on umí navrhovat ty budovy, ona
> je prostě ona s velkým O, i když taková Ria má zase jiné
> kvality...?), je nás už šest a chybí poslední 1-3, abychom
> byli komplet a začalo to fungovat na základě toho Pájou
> doloženého principu 7=9. Já bych bral Terezu a Markétu, ale
> kdo jsem, abych si takhle poroučel? A ještě zbývá jedno
> neobsazené místo...? Ovšem vy tři jste v tuto chvíli úhelnými
> kameny stavby. Když mi do 6.6. (ale raději do 7.7. s povinným
> odkladem do 9.9., abychom to zbytečně neuspěchali) povíte ne
> a že jsem se úplně zbláznil, povím si ano a budu se věnovat
> zase něčemu jinému, co mi začne hlodat v makovici. Tak co vy
> na to? Čím chcete strávit zbytek života?
>
> Víte, nebýt teď taková docela bláznivá doba, ani to na vás
> nezkouším. Ale když ona je. Nebo ne?
>
> Váš Jiřík
>
> P.S. Když vidím ten možný společný potenciál, který
> vyplýtváme nezávazným plkáním na třídních srazech, říkám si,
> jestli to není škoda? Inu, to svoje jsem vám pověděl, jak
> nejlépe jsem uměl, teď už je to jen na vás. Zlomte vaz.

DOPIS č.9

-----Original Message-----
From: Jiří Joe Bryan]
Sent: Thursday, May 24, 2007 4:21 AM
To: Anna Marková; Pavel Novák
Subject: slíbená číselná řada

Dobré ráno, či co to právě máte, Anno a Pájo.

V příloze je ta řada. Našel jsem ji na "literárním serveru",
takže jsem to celé pojednal poněkud literárně. Nicméně jde mi
o tu číselnou řadu. Jak se to počítá, aby to pochopil i můj
malý rozoumek. Dík,

Jirka

DOPIS č.10

------------ Původní zpráva ------------
Od: AC

Předmět: RE: slíbená číselná řada
Datum: 24.5.2007 07:54:13
----------------------------------------
Není to tak složité.

Ta čísla jdou pěkně po dvojicích a každá z dvojic odvozuje své hodnoty od
dvojice bezprostředně předcházející, jsou to tedy vždy dvě děti dvou
rodičů, které (poněkud incestním způsobem) plodí další dvě děti.

První z čísel dvojice je matkou, druhé je otcem dvojice následující, ale
jsou také po řadě dcerou a synem dvojice předchozí.

Dcera je vždy vypočtena jako druhá mocnina matky snížená o hodnotu otce,
syn je druhou mocninou otce sníženou o hodnotu matky.

A začíná to Evou a Adamem, o nichž je shůry dáno, že Eva je sedm a Adam
je devět.

Víme tedy, jak se to počítá. Nevíme však, proč. Jaký vědecký, mystický,
metaforický, kulinární či celospolečenský význam tato zasraná řada
skrývá?
Na to asi nikdy nepřijdeme a spalující touhu to někdy znát si s sebou
odneseme až do hrobu, načež i tam se budeme neklidně převalovat hlodáni
skutečností, že to tajemství jsme se do smrti nedozvěděli.

A zbude jen tušení: není to rovnice samotného života? Vždyť moje dcera je
druhou mocninou své matky bohužel jen nepatrně sníženou o mou hodnotu. A
můj syn je druhou mocninou mne samého bohužel skandálně sníženou o hodnotu
matky.

A tak, až po smrti, pochopíme tajemství života.


Omlouvám se, že jsem svůj matematický exkurs doprovodil dost
nesouvisejícím blábolkem, jenže Vy jste si začal...

Pavel

DOPIS č. 7

-----Original Message-----
From: Jiří Joe Bryan
Sent: Saturday, May 19, 2007 5:24 PM

To: Pavel Novák
Subject: krávy, co jinýho


Ahoj Pájo!
Jíra mě nechal přečíst Tvůj vtipný elaborát o holo-blahblah,
tak mě napadlo, že bys nám mohl otevřít oči i v tomto případě:

70 krav spase louku za 24 dní, 30 krav za 60 dní. Kolik krav
spase stejnou louku za 96 dní?

Zkusili jsme to doma všichni a dokonce i pár našich známých,
ale nikdo to nevyřešil... Pokud Ti to nepřitíží. Už se máš líp?

kač

DOPIS č.8

Ahoj!

Jo, mám se trochu líp...

Podíval jsem se na to. Není to ani trojčlenka, nevím, co to je. Čert ví, co
tam ty krávy vlastně dělají, protože čím je jich míň, tím žerou pomalejc
(jedna každá nebo všechny dohromady, to je jedno). V případě snížení počtu
ze sedmdesáti na třicet se jejich spásavost sníží asi o sedm procent. To
bude nějaký společenský faktor z oblasti veterinární psychologie, který já
nejsem schopen do výpočtů zahrnout. Normálně bych řekl, že 96 dní je
čtyřikrát víc času než 24 dní, takže vypustím čtyřikrát menší stádo něž je
těch sedmdesát. Jenomže to je jednak sedmnáct a půl krávy, takže jsme trochu
na jatkách a já na vážkách, jednak je tady ten společenský faktor, o němž
nevím, zda je multiplikativní nebo aditivní nebo jaký (třeba všechny krávy
posmutní a žerou míň, když jich ubude, nebo jsou tam nějaké svině, co nikdy
moc nežerou - tak z těch bych nadělal ty půlky, ale které to jsou?).

Nebo jiný postup: Ony to ty krávy žerou pořád stejně, jenže jak to žerou,
tak jim to hned zase roste. To zkusíme. Když to spočtu, naroste podle těch
dvou údajů (70 krav za 24 dní a 30 krav za 60 dní) na louce za jeden den
tolik nové trávy, že tři desetiny tohoto množství uživí jednu krávu. Takže
vlastně deset třetin krávy potřebuju jenom na to, aby sežraly, co dorůstá. A
pak už to je snadné: dosadím, vynásobím, odečtu, nedej Bože třeba i vydělím
- a výsledek je 20. Dvacet krav.

Pavel

DOPIS č. 5
Nazdar,

I read it, I even visited the website, all to come to the following conclusion:

It is something right between the most ordinary bullshit and a stuff that can really work.

How come? It depends on the consumer - I view it as a bullshit that would give me no added value at all, will be of no contribution to my personality or, how they call it, inner peace. And it is not that inner peace is something I already have, I definitely do not feel peacefull, happy, ballanced, calm, whatsoever. I am just too rational to let music or any other kind of holo-blahblah inside me and change my way of thinking or percepting the outside world. Besides, the offer to join their program has all marks of rather pushy business offer including financially evaluated special bonuses, etc. That is something I am really allergic to.

On the other hand, I admit that for some, this is the way. Matter of faith, I guess. Find yourself something (anything, actually) to believe and half of the job is done. The belief will be your inner peace. Believe in holo-blahblah and there you go - you do not have a problem any more, except the problem that you believe in holo-blahblah but you do not bother with this one. Using this approach, the stuff may work.

So ... That is what I think about it.

To jsem si udělal takové cvičení.

Čau,

Pája

DOPIS č. 6

Dear Bill,

thanks for the highlights. I´ve shared the idea to join your program with the old friend of mine, asked him about his opinion and his answer seems interesting to me, so I decided to share it with you.

Since I still don´t have the money I need to join the program, maybe the right solution for me is to seek for inner peace somewhere else. Nevertheless thank you for the opportunity you´ve offered to me. Bye and be well.

Yours truly

Jiří Bryan

(MEZIDOPIS DOKONČENÍ)

"I see that I've traversed miles and miles in a brief amount of time.
I sense an inner momentum created by my constant use of the tapes.
Slowly but surely it has brought me out of my fog and I've regained a sense

of self and self-truth I had almost given up on believing in.
What's been most amazing is that this sense of peace and
centeredness isn't going away. I've been waiting for several weeks now

to come down, as it were. But as it stands, I feel more installed at this
high and happy level than I probably have a right to. I feel very
much valued by Centerpointe, and greatly value them as well. I don't
feel like I just "bought tapes" as much as I really have joined
something real and powerful. I've been down the self help path
hundreds of times and have returned with my ego stroked and
my wallet lighter. I must say that this time, with this system, it has been
tremendously different. Most importantly, I'm tremendously
different. My life is rebuilding itself before my eyes and I feel a
great deal of the credit goes to a handful of little plastic tapes!"
 
— Willem, via email
 
Click here to join the program:
 
P.P.S.: Don't forget, there is NO risk to try the Centerpointe
program because of our full one year money back guarantee, and you
can even pay in 4 payments. Why not take the plunge and give it a
try? You have nothing to lose and everything to gain.
 
If you'd like to unsubscribe from our list, please click
the following link:
 
Centerpointe Research Institute
1700 NW 167th Place, Suite 220
Beaverton, OR 97006-4872

-----Original Message-----
From: Jiří Joe Bryan]
Sent: Thursday, May 10, 2007 10:08 AM
To: Pavel Novák
Subject: Fwd:Just checking on your progress

Hi Pája,
that´s what I intended to share (and talk about) with you
(some time ago). Interested?

Jirek

(MEZIDOPIS POKRAČOVÁNÍ)
I also tried a tongue-in-cheek "bribe" a couple of months ago,
offering free shipping, or $11.70 off on shipping if outside the US
and Canada, and even offered to throw in two other great bonuses
worth $178.95--my acclaimed book, Thresholds of the Mind, and a 6-CD
set of my talks at a Centerpointe retreat.
 
That "bribe" still applies, if you act within the next 72 hours to join

The Holosync Solution program.
 
Maybe several months ago you didn't have the money, or something else

prevented you from joining. Maybe it just wasn't the right time.

Or perhaps you have some unanswered questions (which I'd be happy to
answer if you'll email me at xxx, or by phone if you call us at 1-800-945-2741

DOPIS č. 4

No, tak to, Jireku, vidíte, ještě pořád jsem se nespasil.
Tak ani nevím, kdo z nás je víc v prdeli, jestli to spíš nejsem já,
a to ještě celejší život než Vy.
Vždyť já už ani neodpovídám na dopisy svých kamarádů.
Ale slibuju si (i Vám), že to napravím...

Pavel

MEZIDOPIS

------------ Původní zpráva ------------
Od: Bill Harris >
Předmět: Just checking on your progress
Datum: 10.5.2007 00:37:51
----------------------------------------
Dear Jiří,
 
The last time I heard from you, you told me one of your main personal
growth goals was to experience greater levels of inner peace. Now that several
months have passed, I'm just checking in to see how you're doing, and if you've
made some progress toward achieving what you wanted.
 
If you'll remember, you visited our web site several months ago and considered
joining Centerpointe's very popular personal growth program but, for some reason,

DOPIS č. 1
From: Jiří Joe Bryan

Sent: Sunday, November 26, 2006 11:14 AM
To: Pavel Novák
Subject: pozvání s velkým P

Ahoj Pájo,
stavíš se někdy na kus čaje (nebo kafe)? Pustil bych Ti jedno
cédéčko, schválně, jestli bys při něm taky usnul.
Neboj, nechci Tě spasit, akorát stáhnout vo nějaký prachy,
trochu. To by šlo, ne? Přindi, prosím. Když nedáš, tak nedáš.

Tvůj Jiřík

DOPIS č. 2
Od: AC

Předmět: RE: pozvání s velkým P
Datum: 28.11.2006 07:58:22
----------------------------------------
No, poslyšte, já myslím, že by to šlo.
 
Stahování o prachy se trochu bojím, ale jeden musí mít
statečné srdce.

Jenom mám teď docela honičku, ze které se musím spasit sám.

Ozvu se během dnů (ach, ten běh dnů...).

P.

DOPIS č. 3
From: Jiří Joe Bryan
Sent: Saturday, December 16, 2006 3:57 PM
To: ac@macron.cz
Subject: RE: pozvání s velkým P

Hej, Pájo.
S těma prachama to nejni tak horký, tak esli ses eště
nespasil, já pořád čekám. Sem sice uplně v prdeli, ale to
jsem byl v podstatě celej život, akorát teď si to nějak víc
uvědomuju, ono už bylo na čase. Nebo načase. Tak já se
těším... a CD mám už připravené... a zajímá mě Tvůj názor.
(Nebo se mrkni na centerpointe.com, aspoň si uděláš
představu, co Tě čeká.)

Jirek