...Velký Osírač čeká na mrazu, až se tu (v knihovně) vyklepu z podoby, Nová Země se uzavírá. Je mi to líto? I pro těch pár blogů, které jsem na ní a na ni vytrousil, ano. Jakožto nepříliš aktivní nepracující důchodce si jenom počkám na pokračování. Sádrový vodník na ostrově mizí v zimě, na kterou nestačí šála a čepice, do úkrytu. Při oblevě se zase vrací. Zatím...

Když se vám lékaři začnou svěřovat s tím, že se nestíhají vzdělávat už ani ve svém vlastní specializaci, je načase začít brát svoje zdravotní potíže jako svůj vlastní projekt.

Když vás vlastní žena začne činit zodpovědným za svůj klidný spánek ("když jsi tu, nevyspím se; když tu nejsi, nemůžu spát"), je načase vymezit si důsledně kompetence, jinak vám z toho (všem) hrábne.

Rozlehlost medicíny je vskutku nade vši představivost. Jaká je ale rozlehlost (spolu s netušenými závazky) naší duše?

P.S. "Kdybych si býval nechal léčit bolest v materiální rovině, nebyl bych navázal kontakt se svou duší - který lékař by se mnou asi mluvil o mém středu? Nemají na to čas a většinou ani vzdělání. Ničemu bych se byl ze své bolesti nenaučil a místo toho bych jen zaplatil vysoký účet. Možná mi moje duše už někdy předtím chtěla sdělit poselství, a já jsem ve svém hektickém každodenním životě nevnímal její hlas. Duše si většinou vybírá nejslabší článek nebo tělesenou metaforu pro to, co se má člověk naučit. Obvykle ale bývá snazší se mučit než se učit. Učení totiž vyžaduje, abychom nevykládali tělesné symptomy tělesně. A to je v materialistickém věku těžké..." C.K.

Chtěl jsem si zaparodovat, ale parodie by neměla být blbější než originál, takže budu jen parafrázovat jiné dva naše velikány: "Právě jsem se vrátil z ergoterapie..." Pravda je taková, že spíše než o návrat šlo o útěk z nesnesitelné těžkosti mého pracovně-terapeutického bytí. Ale jsem po lékařské kontrole, shledán přiměřeně snesitelným a o to jde (až v poslední řadě). Nevadí prý, že mám obě ruce levé. Zas umím něco jiného. Jen stále (po všech těch letech) nevím, co by to mělo být. Na parodický žánr to zjevně nevypadá. Že bych to ještě zkusil domluvit s Marťany?

Ono nedávné jojojo nenene znamená třeba to, že každá léčba má své vedlejší účinky. Ne všechny nám musí být hned zkraje milé. Upozorňuje na to ostatně i páté pravidlo reiki. Podstatné je, ve které oblasti se ony účinky projevují. Zda v našem vlastním těle, či vlastním žovitě. Přeci jen jsem spíš pro ten žovit...

Níže zmíněná kniha Clemense Kubyho (nakonec jsem ji ve vlaku nečetl, nechal jsem ji přes víkend svému spolubydlícímu) je určena především těm, kteří mají to štěstí, že dokáží a mohou budit se bez budíku. Užitečná ale může být i ostatním. Ten, kdo se do ní začte připraven, má velkou šanci. My ostatní máme také velkou šanci, jen nám to může trvat o něco déle. (Třeba než vůbec pochopíme, že je to šance i pro nás.)

Zatímco já se už deset let zabývám tím, proč jsem vlastně "onemocněl" a dobral jsem se v podstatě uspokojivého vysvětlení, jež nabízí dobrou výchozí pozici pro případné celkové uzdravení, Clemens Kuby po dvacet let pátral po tom, proč se vlastně (vzdor všem předpokladům) "spontánně" uzdravil. Všem, kteří hledají cestu k uzdravení jinde než v silovém poli oficiální medicíny, tedy má co nabídnout. Knížka se mi dostala do ruky vprávě včas (jakkoli jsem se bláhově domníval, že se jí budu moci vyhnout). Svého "materiálního" cíle - kýženého pobytu v lázních - jsem dosáhl. Zároveň s tím jsem pochopil, že na této rovnině svou cestu k uzdravení skutečně hledat nemíním ani nemohu. Nelze mi takto, zkrátka.

Tedy zdlouha...

Přes den vybíráme Pacovi blešky, má jich mršek v kožíšku nepočítaných. Zanedbali jsme to a teď sklízíme plody. Trošku (malinko) jsme se i rozreikovali, tak snad ten nepodzimní podzim zvládneme. Nu, to by bylo. A přes nic moc oslí můstek (vlastně nechce se mi ho ani vyrábět) odskočme si virtuálně do Švédska, kde se zas baví takhle. Ještěžetě FACEBOOKU mám...

"Manželům Paroubkovým fakt nezávidím. Ani je nelituju," napsal jsem poněkud stroze. Cestou k Albertovi ještě mlelo se mi to v hlavě. Asi fakt nelituju. Bude to tím, že je osobně neznám. Znám ale časopis REFLEX a skutečně je mi líto, do jaké podoby se nyní profiluje. Plátek kdysi tak extravagantní a nadějný. Jako celá ta popřevratová doba. Má-li být toto odraz skutečnosti, kterou žijeme... no, asi by mohlo být i hůř. Reakce čtenářů na zhovadilé články ještě otiskují.
Chlapíkovi s vlčákem na vodítku, co hrozil, že až je příště budu s Pacem na volno a s rukama v kapsách zase "dohánět", tak toho svého pustí na toho mého, jsem rovnou sdělil, že v tom případě mu já rozbiju hubu. (Mám už to nacvičené od epizody, kdy mi zas jiný stařík sliboval, že až k němu příště Paco čuchne, tak on ho nakopne. Tenkrát jsem ještě neměl odpověď -že potom já nakopnu jeho- připravenou.) Těžko takového vola (a že je vůl, to jsem mu také řekl) nedohánět, když se svým psem zaleze za parkující auto a čeká, co jako bude.
Tušil jsem, že s těma krabicema to nebude jen tak. Paní u pečiva jsem se nedočkal a nafasoval z přípravny dvě nesložené banánové. Pro procházku s Pacem (zklamaným, že nenesu rohlík) ideální předměty. Další skorokonflikt se odehrál na protějším přechodu, kde se frustrovaný Pacouš rozvrčel na tmavšího kolegu. Křikl jsem na něj, protože už mi lezl do silnice, což si kolegův páníček vyložil tak, že mám ostřejšího pejska a zostražitěl. Prošli jsme celkem v poklidu kolem, jen moji uklidňující poznámku, že Paco "nic nedělá, jenom se prsí", odbyl (asi také naučenou) větou: "To známe." Poslední psí taškařice odehrála se už u naší křižovatky, kde si Pacouš hleděl jedné čubičky a objevila se konkurence. Nikoli na vodítku, ale s kovovým košíkem a přidržená za obojek. S vodítkem přes rameno a krabicí v každé ruce zpacifikoval jsem poblafajícího Pacouna jednou z krabic a šlo se. Na červenou, protože na nějaké utlačování chodců blbými tlačítky v mánii dlabu a řidiči to kupodivu respektují, i když nám zelená zrovna nenaskočí. Taky vynález (co někdy funguje, někdy ne a já za to Správu silnic a komunikací, kde tuhle pakárnu vymysleli, posílám v obou případech víte kam).
A teď už bych měl jít asi snídat a nasadit zas jinou optiku. (Ne, není to můj šálek kávy. Moc škubatózní. Aspoň už můžu tu prošlou pozvánku, co na mne odkudsi vypadla, v klidu vyhodit. Do sběru, kde si to přeberou.)
P.S. Volá Jarda, co se svými stavy stále "bojuje", zatímco já už boj spíše vzdávám a nechávám se jimi vést, domlouváme se na večer do čajovny ve Věži, kde jsem nedávno objevil zas jednu (zbytečnou) knížku. Potíž je v tom, že Jardovi začíná večer o něco dřív. Nakonec se shodneme na páté hodině. (Ještě si proběhnu tuhle diskusi. Když je tam řeč i o Ádovi.)

Vystřihoval jsem si kdysi jako samozvaná hlava rodiny tipy na výlety nevím už z kterých novin. Uskutečnili jsme tuším jediný. Možná dva. Dnes už nic nevystřihuji a s vědomím velkého dluhu dožívám svá léta. Třetí den v "manické fázi" s nástupem po novu (deprese tentokrát snad ani nestála za řeč), projevující se (prakticky stejně jako v  Domoradicích) sníženou spavostí, jednou propsanou nocí, zvýšenou únavou a mírně uhánějící myslí. Vrátili jsme se na neurčito do Prahy z překrásného kraje a měli bychom asi začít balit. Co nejdřív. Neviditelná ruka trhu postrkuje nás odtudsi kamsi a my ještě nevíme přesně, kam. Tož tak. A do toho asi tak třetí týden zkoumám(e) léčivé možnosti REIKI, bo bolí mne loket. Vlastně oba, ale ten pravý o poznání důsledněji. Jakési výsledky (vědecký medicinman by je nejspíš nechápal a odbyl mávnutím ruky) kupodivu shledávám, i když nejsou to přesně ty, jaké bych si přál. REIKI také není žádný kouzelný proutek, stejně jako homeopatie není žádná exaktní vědecká léčebná metoda. I s homeopatií měl jsem (a stále ještě mám) výsledky nad očekávání pozoruhodné. Málokdy takové, jaké bych si byl představoval. Nezbývá, než se dál nořit do procesu a otevírat novým možnostem. Hu. (Jakousi střevní chřipku, vedlejší produkt krátkého našeho putování pohostinskými zařízeními neexistujících již Východních Čech, zvládli jsme svépomocí, bez  "léků" a snad i bez následků přibližně za tři dny. Je to úspěch?)

Nemyslím si, že by energetická nerovnováha v systému (lidského těla) byla příčinou nemocí, jak jásavě tvrdí autoři EFT (Techniky emoční svobody). Jistě je ale dobré snažit se (jakoukoli dostupnou technikou) energetickou nerovnováhu v těle napravit. Tím se však nevyřeší samotný problém, kvůli kterému tato nerovnováha vznikla. Z mého pohledu jde tedy pouze o pomocnou techniku, která může, ale také nemusí přispět ke skutečnému uzdravení (osvobození) trpící lidské bytosti.
Jak se tak zkusmo proťukávám a "oťukávám" Reiki, zjišťuji, že narážím na základní potíž: totiž věnovat péči a energii sám sobě. Napověděl mi to již SYMBOLON,  který jsem si loni nadělil pod stromeček. Rozložil jsem ho zatím jen jednou. A jak jsem na tom právě teď? Karta pro dnešní den mi ukázala mou uvězněnou duši jako ptáka ohniváka tlukoucího křídloma v kleci. Následující 1. karta trojsekvence mi potvrdila, co již dlouho vím o svém vztahu s Kačenkou (a také o všech svých předchozích vztazích, včetně přátelských). Mám odstup od své situace? Dokážu pohlédnout na svůj příběh nezaujatě a bez emocí? Snažím se, ale je něco takového vůbec možné? Neboť právě v tom spočívá možné řešení současného stavu. Tak tedy (s nezbytným povzdechem) přes (u)blíženeckého Merkura k Panně vydává se náš života neschopný blogger. Pokolikáté už?

P.S. Po dalším rozvážení mu začíná být jasné, že v tomto případě už nejde ani tak o Kačenku, jako spíš o jinou osobu, které je těžké přijít na jméno. Motýlek Manon s černými křídly... sám si ho k sobě přivolal.

Včera jsem zplodil poměrně pitomý text, který mi leží v žaludku. Mazat ho nebudu, ale zkusím to ještě jednou:

V diskusi pod tendenčním článkem o homeopatii v Reflexu jsem narazil také na odkaz na blog Jany Mihovičové. Článek je starý zhruba rok a z diskuse pod ním plyne jedno: dokud se budeme bavit jen proto, abychom se navzájem utloukali vlastními pravdami, naše debaty nikam nepovedou. Pod článkem diskutující homeopat si všímá, že většina příznivců homeopatie používá ve svých příspěvcích vysvětlující a smířlivý tón. Nepatřím k oné většině (a pod tímto článkem jsem nediskutoval). Nezastírám, že bych k ní patřil rád, třeba i za tu cenu, že už pak třeba ani nebudu příznivcem homeopatie. Jen ten tón rád bych si ponechal.

P.S. Nedalo mi to a přeložil jsem si další štvavé video. Titulkovat pořád neumím (postupně možná přidám ještě nějaké ty odkazy):

Podrazy moderní medicíny aneb 7 zatajovaných skutečností

 

1) 90% všech nemocí (rakovině, cukrovce, depresi, srdečním chorobám aj.) se dá snadno předcházet vhodnou stravou...

 

...výživou, slunečním světlem a cvičením. Žádné z těchto řešení se moc nepropaguje, protože jsou prakticky zadarmo.

 

2) Téměř veškerá dnešní spotřeba farmaceutických přípravků je výsledkem marketingu a...

 

...systému, pobízejícího lékaře ku psaní receptů. Jen málo léků se předepisuje skutečně vědecky podloženě a v zájmu zdraví pacienta.

 

3) Žádné léčivo ve skutečnosti neléčí ani neřeší skryté příčiny nemocí. I zdánlivě účinné léky pouze potírají symptomy.

 

Obvykle za cenu ovlivňování dalších psychických funkcí a tzv. vedlejších účinků léčby. Neexistuje účinná látka bez vedlejších účinků.

 

4) V dnešním zdravotním systému (farmaceutické koncerny, nemocnice, odměňování lékařů) neexistují žádné finanční pobídky v zájmu udržování zdraví pacientů.

 

5) Veškeré současné preventivní programy (jako např. snímkování prsu a další tzv. preventivní vyšetření) jsou v podstatě jen skrytým náborem dalších pacientů.

 

Tato vyšetření se zneužívají k nátlaku na pacienty, kteří pak ze strachu volí nákladnou a nikoli nezbytnou „léčebnou“ kůru, z níž profitují především farmaceutické koncerny.

(Mamografické vyšetřování rakoviny prsu je slušná bouda, přístroje naopak rakovinu vyvolávají.)

 

6) O výživě lékaři stále nic nevědí a na lékařských fakultách se jako obor stále nevyučuje.

 

Jsou i výjimky (lékaři, kteří se v této oblasti sami vzdělávají), ostatní zůstávají prakticky nedotčeni. Takže ani nevědí nic o léčivých účincích látek obsažených v běžném ovoci a zelenině.

 

Očekávat, že vám lékař řekne něco o prevenci nemocí je totéž, jako chtít od opraváře aut, aby se pustil do operace mozku.

 

7) Vaše zdraví nezajímá nikoho kromě vás samotných. Žádná firma, žádný lékař zapojený do systému, žádná vláda nepotřebuje, aby se vám dařilo lépe.

 

Nemocní lidé se lépe ovládají a vykořisťují.

 

Zdraví a vědomí jedinci představují pro systém, založený na násilném uplatňování moci, pochopitelnou hrozbu.

 

Nejlepší způsob jak udržet národ v područí je držet všechny v závislosti na farmaceutických drogách a zamlžit jim mozky chemií a fluoridem.

 

Všichni zdraví, vědomí a kriticky uvažující lidé, které znám, neužívají žádná farmaka, živí se zdravě a nesledují televizi.

 

sepsal: Mike Adams

 

více na: www.encognitive.com